Po vizích sedmi pokojných božstev přichází v tibetském Thödolu vize sedmi hněvivých božstev, čítajících osmapadesát plamenných, hněvivých, krvežíznivých héruků. Nebudeme je však detailněji popisovat, neboť lidi ze Západu prožívají tato hněvivá božstva ponejvíce v jiných formách. Místo divokých mytologických, mnohohlavých démonů jsou častěji uchopeni a drceni odlidštěnou mašinérií, postrkáváni a mučeni řídícími systémy z vědecko-fantastického hororu. [Zde je několik obecných poznámek k tibetským interpretacím. Hněvivá božstva jsou 'pouze jinou stránkou předešlých pokojných božstev.' Láma Govinda píše: "Pokojné formy dhjánibuddhů představují nejvyšší ideál buddhovství ve stavu dokonalosti, retrospektivně viděného jako stav naprostého spočinutí a harmonie. Hérukové, popisovaní jakožto krev pijící, zlostná a děsivá božstva, jsou jenom dynamickou stránkou poučení, procesu stávání se buddhou, procesu dosažení osvícení, jak ukazuje také Buddhův zápas s Márem... Extatické postavy, heroické a děsivé, vyjadřují akt prolomení směrem k nemyslitelnému, intelektuálně neuchopitelnému. Představují skok přes propast, která zeje mezi intelektuální hladinou vědomí a intuitivní nadosobní hlubinou vědomí."]