Na této druhé úrovni

se rozvíjí zajímavý dialog mezi ryzí transcendencí a vědomím, že tato extatická vize se děje sama pro sebe. Záře prvního světla nezná žádné já, žádné představy. Druhý prožitek přináší určitý stav pojmového osvícení. Poznávající se já se vznáší v transcendentnu, kam obvykle nemá přístup. Jestliže se upamatuje na instrukce, vnější realita se nebude vtírat. Avšak střídání mezi stavy egem nezatížené jednoty a osvíceným, her zbaveným já, působí intelektuální extázi, která se vymyká jakémukoliv popisu. Předcházející filozofické čtení rázem nabude živoucího významu.