Tyto vize

by snad mohly být popsány jako ryzí vnímání buněčných a subbuněčných procesů. Je však nejisté, zda se na nich podílí také sítnice a patřičné oblasti šedé kůry, nebo jestli jsou to přímo záblesky molekulárních vjemů z jiných oblastí centrální nervové soustavy. Subjektivně jsou popisovány jako vnitřní vize. Další skupina obrazů vnitřních pochodů se týká zvuků. Opět nevíme, jestli vjemy mají původ ve sluchovém ústrojí, nebo jestli to jsou záblesky přímých molekulárních počitků v jiných oblastech. Subjektivně jsou popisovány jako vnitřní zvuky: cvakání, bouchání, žuchání, řinčení, fičení, zvonění, ťukání, sténání, hvízdání. [Tibetská kniha se těmito zvuky také zabývá. "...nespočetné (jiné) druhy hudebních nástrojů, vyplňující (hudbou) celé světy a způsobují to, že vibrují, třesou se a chvějí zvuky tak mocnými, až omámí a pomatou mozek..."