já

Avšak moment! Vy, vy mizíte v jednotě. Jste pohlcováni extatickým vlněním. Vaše ego, ten nepatrný zbývající břeh tvořící já, řve STOP! Jste zděšeni tahem nádherného, oslnivého, průzračného, zářícího červeného světla. Začnete se vzpírat proudu, taženi vaší silnou připoutaností ke starým touhám. Je to hrozný praskot, jak jsou vaše kořeny vytrhávány z matrice života - párání tkání a cév od velkého těla, na které jste byli napojeni. A jakmile jste se odsekli od ohnivého proudu života, tlukot ustává, extáze ustupuje, vaše údy těžknou a tuhnou a opět nabýváte tvaru plastické loutky. Takhle pak sedíte, odděleni od zdroje života, neschopní vládci vlastní touhy, ubožáci.