Někdy adept cítí,

že by měl podávat zprávy o tom, co vidí. Převrací proud života na jakýsi výzkum a snaží se každý jev pojmenovat. "Teď vidím paví vějíř. Teď muslimského knížete v barevném hábitu. Ach, teď, vodopád drahokamů. Teď slyším čínsku hudbu. Teď diamantového hada, atd." Verbalizace tohoto druhu kalí světlo, zastavuje proud a neměla by proto být podporována. Jinou chybou je lnutí k sexuálním interpretacím. Tančící, hravý proud je ve své podstatě sexuální. Tvary splývají, točí se spolu, reprodukují se. Eros ve svých nesčetných vyjádřeních. Tibeťané poukazují na ženské bódhisattvy Pušpu, personifikaci rozkvětu, a Lásju, personifikaci krásy. Udržte si spontánní ničím nezkalené vědomí a mějte radost z těchto triků životního procesu, věčně se halícího do forem se svůdným, pokušitelským podtextem, aby tanec života mohl pokračovat. Jestliže se adept bude snažit interpretovat tyto vize pomocí vlastního sexuálního modelu, a pokoušet se myslet na to, "co má dělat?, jakou roli má hrát?," spadne pravděpodobně do oblasti třetího barda. Sexuální pohnutky ovládají jeho vědomí, proud slábne, zrcadlo ztrácí lesk, a jemu se dostane zrození v podobě zmatené myslící bytosti.