Dalším charakteristickým rysem třetího barda, který je zvláště působivý, přijde-li znenadání, je pocit, že je člověk mrtvý, odříznutý od okolního života, plný bídy. Subjekt se může zprudka probudit z jakýchsi transu podobných mdlob a vidět sebe i ostatní jako neživé roboty, předvádějící ztuhlá a nesmyslná gesta. Může cítit, že se už nikdy nevrátí zpátky a začít si stěžovat na svůj ubohý stav.
V podobných fantaziích lze opět vidět snahu ega získat kontrolu. Ve skutečném stavu smrti ega, jak tomu v prvním a druhém bardu je, nikdy takové stížnosti nepadnou.