Čtvrtou úrovní

je svět primitivních a animálních inkarnací. Může to být například pes a kohout, symbolizující hypersexualitu spojenou se žárlivostí; prase, které je symbolem vilné hlouposti a nečistoty; pracovitý, věci hromadící mravenec; hmyz či červ, značící přízemní dispozice k plazení; had, syčící zlostí; opice, plná potrhlé primitivní síly; zuby cenící 'stepní vlk;' pták, volně se vznášející; a ještě mnoho dalších. Snad všechny kultury světa používají zvířecí personifikace. V dětství a ve snech je tento proces všem dobře známý. Na páté úrovni se nacházejí neurotici, frustrovaní mdlí duchové, věčně se pachtící za neukojenými žádostmi. Šestou úrovní, tou nejnižší, je peklo, psychóza. Méně však než jedno procento ego-transcendentních zážitků končí v rovině světců nebo psychotiků. Většina lidí se vrací na normální lidskou úroveň.