V souladu s Tibetskou knihou mrtvých je každý z těchto světů spojen s charakteristickým druhem otroctví, od něhož ho her prosté prožívání dočasně osvobozuje: (1) rovina dévů, svatých, ačkoli je více žádoucí než ostatní, je zatížena stále se opakujícím koloběhem radosti - extází dobrovolné hry; (2) rovina asurů, či titánů, je zatížena ustavičným hrdinským bojem; (3) bezmoc a otroctví jsou charakteristické pro animální existenci; (4) muka nenaplněných potřeb a tužeb pro existenci ve světě prétů či nešťastných duchů; (5) typické překážky lidské existence jsou nečinnost, arogantní nevědomost, fyzické a psychické nedostatky různých druhů.