„Někteří z nás byli potěšeni, když se dozvěděli, že jste opustil vyslanectví. To, že jste tam byl zavřený, bylo mrhání vaším talentem.“
„Ó, můj talent.“ Esdan odmítavě pokrčil rameny, až ho zabolela. Bolest si užije později. Právě teď se baví. Měl rád bojovné debaty.
„Jste velice nadaný muž, pane Stará hudbo. Nejmoudřejší a nejmazanější cizinec na Werelu, tak vás jednou nazval pan Mehao. Pracujete s námi – a proti nám, ano – zdatněji než jakýkoli jiný cizozemec. Navzájem si rozumíme. Můžeme spolu hovořit. Věřím, že to s námi opravdu myslíte dobře a že když vám nabídnu způsob, jak jim posloužit – naději, že tenhle hrozný konflikt skončí – že ho přijmete.“
„Doufám, že toho budu schopen.“
„Je pro vás důležité, abyste byl identifikován jako stoupenec jedné strany konfliktu, nebo raději zůstanete neutrální?“
„Každý čin může neutralitu zpochybnit,“
„To, že jste byl unesen rebely z vyslanectví, nedosvědčuje, že byste s nimi sympatizoval.“
„Zdá se, že ne.“
„Spíše naopak.“
„Dá se to tak chápat.“
„Dá. Jestli vám to vyhovuje.“
„To, čemu dávám přednost, nemá žádnou váhu, ministře.“
„To má velkou váhu, pane Stará hudbo. Nuže. Jste nemocný, unavuji vás. Budeme v našem rozhovoru pokračovat zítra, ech? Jestli chcete.“