Rekové,

rekyně, nebeští válečníci, mužští a ženští polobohové, andělé, víly - přesná forma těchto postav závisí na tom, z jakého prostředí a tradice dotyčný pochází. Archetypální postavy z řecké, egyptské, nordické, keltské, aztécké, perské, indické, čínské mytologie. V jednotlivosti se liší, jejich zdroj je však tentýž: všechny jsou konkrétními materializacemi aspektů lidské psýché. Archetypální síly mimo pojmové vědomí jsou vyjádřitelné jenom symbolickou formou. Často pestrobarevné postavy doprovázejí bázeň vzbuzující zvuky. Jestliže je připravený člověk v uvolněném a odpoutaném stavu mysli, je vystaven fascinující a oslnivé podívané tvůrčího dramatu. Kosmické divadlo. Božská komedie. Když pak otevře oči, může si představovat, že ostatní kolem něj tyto postavy reprezentují. Tvář přítele se může změnit na tvář malého chlapce, dítěte, dětského boha, na postavu héroje, starého moudrého muže, ženy, zvířete, bohyně, matky moře, mladé dívky, nymfy, skřítka, na cokoliv. Obrazy velkých malířů nyní vyvstanou jako všední ztvárnění těchto duchů. Náměty jsou rozmanité, nevyčerpatelné. Je to plavba osvícení do těch oblastí, kde osobní vědomí splývá s nadosobním.

(Govinda,p.202)

Dákiní jsou ženská ztělesnění vědění, představující impulsy inspirace vědomí vedoucí k průlomu. Další čtyři držitelé vědění vedle prostředního Lotosového pána tance jsou: držitel vědění prodlévající na zemi, vládce nad trváním života, držitel vědění velkého symbolu, a držitel vědění zázračného stvoření.] Můžete vidět zářící postavy lidského vzezření. 'Lotosový pán tance': svrchovaný obraz poloboha, který vidí dopady veškerého činění. Princ pohybu, tančící v extatickém obětí svého ženského protějšku.

Vize 7:

'Magické divadlo'
Jestliže adept nebyl schopen udržet pasivní klid nezbytný pro kontemplaci v předchozích vizích (pokojná božstva), dostává se nyní do poněkud dramatičtější a aktivnější fáze. Hra forem a věcí přechází ve hru heroických postav, nadlidských duchů a polobohů. [V Tibetské knize je to popisováno jako vize 'bohů držitelů vědění,' uspořádaných ve tvaru mandaly, kde každého objímá dákiní v extatickém tanci. Držitelé vědění symbolizují "nejvyšší úrověn individuálního nebo člověkem představitelného vědění, dosahovaného ve vědomí velkých jogínů, inspirovaných myslitelů či podobných duchovních hrdinů. Ti představují poslední krok před 'prorváním se' směrem k univerzálnímu vědomí - nebo první krok odtud k rovinám lidského vědění."

Tak jako dříve se negativní vize objeví pouze při snaze ovládat nebo rozumově vysvětlovat toto magické panorama. Uvolněte se a přijměte všechno, co přijde. Uvědomte si, že všechny vize jsou tvořeny vaším intelektem, šťastné i nešťastné, nádherné i odporné, příjemné i děsivé. Vaše vědomí je stvořitel, herec i divák tohoto 'sítnicového cirku.'
Jestliže průvodce cítí, že je adept uprostřed vizí 'sítnicového cirku,' může mu číst patřičné instrukce z části INSTRUKCE PRO VIZE 6.

Kaleidoskopická vize reality her může v nepřipraveném člověku vyvolávat strach a zmatek. Namísto vytříbeného jasu mnohoúrovňového vnímání, bude prožívat zmatek z chaosu nekontrolovatelných, nic neříkajících forem. A místo potěšení z hravých akrobacií uvolněného intelektu zaujme úzkostné lpění na prchavém pořádku. Ke všemu se ještě mohou přidat morbidní a skatologické halucinace, vyvolávající znechucení a stud.

Vědomí

je jako počítač s neomezeným přístupem k jakémukoliv programu. Osobní a druhové vzpomínky vybublávají na jeho povrch, kde sehrávají svá dramata s fantaziemi, přáními, sny a okolními vjemy. Současnost je nabitá hlubokým emocionálním významem, kosmické příhody nachází své protějšky v různých příhodách osobních. Se svými kejklemi se představí metafyzické problémy. Čisté 'primární procesy,' spontánní tok asociací, jednota protikladů, prolínání, zhušťování, hroucení, expanze, propojení a syntéza obrazů.

Všechny věci jsou možné.

Všechny pocity jsou možné. Člověk na sebe může navlékat různé nálady stejně tak jako šaty. Subjekty a objekty víří, transformují se, mění se jeden v druhý, dotýkají se, splývají, a opět se odlučují. Vnější předměty tančí a zpívají. Vědomí s nimi hraje jak na hudební nástroje. Na požádání přijímají jakoukoliv formu, význam nebo hodnotu. Jsou obdivovány, zbožňovány, analyzovány, zkoušeny, měněny, zkrášlovány a zohyzďovány, jsou malé i velké, důležité či banální, užitečné, nebezpečné, tajuplné či nepochopitelné. Lze k nim vzhlížet s podivem, úžasem, humorem, s úctou, lze je také milovat, pohrdat jimi, být fascinován, vyděšen, cítit rozkoš, strach, extázi.

hra

Člověk bude volně proplouvat mnoha světy zkušeností - od přímého kontaktu s formami živoucího procesu se může dostat k vizím lidských her. Může vidět a pochopit nepředstavitelnou jasností nepřeberné množství sociálních a ego-her, které on a ostatní hrají. Jeho vlastní hra, jeho zápolení v karmické existenci se mu zjeví jako politováníhodné a směšné. Extatická volnost vědomí je základem této vize. Bádání v pohádkových zemích. Teatrální dobrodružství. Hry uvnitř her uvnitř her. Symboly se mění ve věci, jejichž jsou symboly a naopak. Slova se zhmotňují, myšlenky jsou hudbou, ke které lze přivonět, zvuky jsou na dotek; dokonalá zaměnitelost smyslů.

Může se tedy stát,

že zážitek vize se kolem člověka jenom mihne, aniž ten by ho byl schopen vstřebat nebo v něm zůstávat. Může otevírat a zavírat oči a být střídavě pohlcován vnitřními pocity a vnějšími formami. Zážitek může být chaotický, nádherný, vzrušující, nepochopitelný, magický, stále se měnící. [Bardo Thödol říká, že šestý den září světla spojení pěti moudrostí dhjánibuddhů, objevují se ochranná božstva (strážci bran) a buddhové šesti říší sansárické existence her. Podle lámy Govindy se: "Vnitřní stezka Vadžra-sattva sestává ze sloučení paprsků moudrosti čtyř dhjánibuddhů a jejich pojmutí v srdci člověka - jinými slovy, v rozpoznání, že všechny tyto paprsky jsou emanacemi jeho vlastní mysli ve stavu dokonalého klidu a jasnozření, ve stavu, kdy intelekt odkrývá svou pravou kosmickou podstatu." (Govinda,p.262.)]

Vize 6:

'Sítnicový cirkus'
Každá z doposud popsaných vizí druhého barda byla jedním aspektem 'prožívání reality.' Vnitřní oheň nebo vnější vlny, chápano intelektuálně nebo emotivně - každá vize spolu s jí odpovídající pastí. Každé 'pokojné božstvo' se objevuje společně se svým podřízeným 'hněvivým božstvem.' Zůstávat v realitě jakékoli z těchto vizí libovolně dlouhou dobu vyžaduje určitý stupeň koncentrace mysli, stejně tak jako schopnost rozpoznat jejich obsah a nemít strach.

5 vize

Nejlepším způsobem jak se vyhnout hrůzám páté vize je mít na paměti tuto příručku, uvolnit se a poddat se tanci vln. Nebo se svěřit svému průvodci, že jste ve stavu plastické loutky, a on vás povede zpátky.
Jiným řešením je poddaní se vnitřnímu biologickému toku. Řiďte se podle instrukcí pro třetí vize: zavřete oči, lehněte si čelem k zemi, dotkněte se někoho, ponořte se do proudění ve vašem těle. Když toto děláte, rekapitulujete tak evoluční vývoj. Po miliony let, dříve než povstal biologický život, neorganická energie tančila svůj kosmický rej. Nechtějte jí znásilnit.

Hrůza přichází s viděním pomíjivosti. Nic není dané, nic není pevné. Všechno, co lze prožívat, nejsou 'nic než' elektrické vlny. Cítíte se dokonale podvedeni. Oběť obřího televizního producenta. Nedůvěra. Lidé kolem jsou bezduché televizní roboty. Celý okolní svět je pouhé jeviště a kulisy. Jste plastická loutka v plastickém světě, bezmocná hříčka osudu.Když se ostatní snaží pomoci, vypadají jako dřevěná, vosková, bezcitná, studená, groteskní, maniakální monstra ze science fiction. Jste zbaveni pocitů. "Jsem mrtvý. Už nikdy nebudu žít a cítit." V divoké panice se můžete snažit dostat zpět, nějakou akcí, nářkem. Poté přejdete do stavu charakteristického pro třetí bardo a zrodíte se na nešťastné rovině.

Člověk

může vidět, že všechny zjevné formy hmoty jsou dočasná nakupení energie. My sami jsme jenom o něco víc než záblesky na kosmické televizní obrazovce. Přímé prožívání této skutečnosti může být naplněné radostí. Najednou se probudíte z iluze oddělené bytosti a připojíte se ke kosmickému tanci. Vědomí klouže po vlnových matricích, nehlučně, rychlostí světla.
Avšak jako v předchozích, i zde může přijít hrůza. Jednota vyžaduje extatickou oběť sebe sama. Nepřipraveným přináší ztráta ega děs. Roztříštění forem na vlny může způsobit ten nejděsivější strach: naprosté gnozeologické zjevení.

Dorozumívání není potřebné,

neboť existuje dokonalá komunikace. Člověk může vnímat pocity a nálady druhých přímo, jako by byly jeho vlastní. V jediném okamžiku lze pochopit celý život, všechna slova. Jestliže jsou všichni v pohodě, vibrace jsou 've fázi.' Jestliže však existuje neshoda, vibrace budou jako rozhozená muzika. Těla se rozpouštějí ve vlnách. Předměty v okolí - světla, stromy, rostliny, květiny - se otvírají a vítají vás: jsou vaší částí. Jste pouze různými pulsy těch samých vibrací. Ryzí pocit extatické harmonie se všemi bytostmi je hlavním tématem této vize.

Pocit hluboké jednoty, vnímání jednoty veškeré energie. Povrchní obsazení rolí, úloh, postavení, pohlaví, druhů, forem, moci, velikosti, krásy, a dokonce i rozdíl mezi neorganickou a živoucí energií, se vytrácí v extatické splynutí všeho v jednom. Všechna gesta, slova, jednání i události mají stejnou hodnotu - všechno jsou projevy jediného vědomí, které je prodchnuto vším. 'Ty,' 'já' a 'on' je pryč, 'moje myšlenky' jsou 'naše,' 'tvé pocity' jsou 'mými.'

Ve všech prožívaných jevech

je tato vize podobná vizi čtvrté. Celá lidská realita se hroutí do energetických vln. Vědomí již nedominují jasná zjevení, ale chvějící se jednota. Subjekt je obklopen tichou vířívou hrou sil. Kolem tančí vybrané tvary, všechny okolní předměty vyzařují energii, ty nejúžasnější emanace. I své vlastní tělo vidí jako hru sil. Když se podívá do zrcadla, vidí zářivou mozaiku střípků. Pocit vlastní vlnové struktury se stává mocnější. Má pocit, že se rozpouští, rozplývá. Tělo už není oddělenou entitou, ale chomáčem vibrací vysílajícím a přijímajícím energii, součástí tance energie, který se odvíjí po tisíciletí.

Thödol

První z nich Bardo Thödol nazývá 'světlem moudrosti-rovnosti,' druhou 'močálem přebývání ve světě následkem prudkého egoismu.' [Pokojným božstvem páté vize je vznešený Ratnasambhava, zrozený z klenotu. Objímá ho božská matka Mámakí, Ta s okem buddhy, a doprovází bódhisattvové 'lůno nebes,' 'veškeré dobro,' a ženské protějšky: 'ta držící kadidlo' a 'ta držící růženec.' "Na elementární rovině Ratnasambhava představuje zemi, která nosí a živí všechny bytosti s klidem a trpělivostí matky, v jejíchž očích jsou si všechny z ní zrozené bytosti rovny." (Govinda p.119)]. Ve stavu zářivé jednoty subjekt cítí, že ve vesmíru existuje pouze jedna síť energie a že všechny vnímavé bytosti jsou momentální projevy téhož vzoru. Při samolibém výkladu páté vize je prožíván stav 'plastické loutky.' Všechny formy jsou viděny jako neorganická, tupá, sériově vyšplíchlá, plastická hmota, a všichni lidé (včetně sebe sama) jako bezduché figuríny odříznuté od vibrujícího tance energie, který byl ztracen.