Volba nového ega

je neobyčejně jemné umění a neměla by proběhnout neopatrně a unáhleně. Člověk by se neměl vracet útěkem před halucinovanými mučiteli. Takový návrat ho pak přivede do jedné ze tří nižších úrovní. Nejprve je třeba zbavit se strachu. Představte si svou ochrannou postavu nebo buddhu. Potom je možné vybrat v klidu a nezaujatě. Předchozí dostupné informace mohou člověku pomoci uskutečnit moudrou volbu. Podle tibetské tradice je každá úroveň existence spojena s určitou barvou a také s určitými geografickými symboly. Ty se však mohou pro současného člověka ze Západu lišit. Každý se musí naučit orientaci ve své vlastní vnitřní mapě; tibetské symboly mohou být pomůckou na počátku. Cíl je zřejmý: řídit se podle znaků tří vyšších typů a vyhýbat se těm nižším. Člověk by měl následovat světlé a příjemné vize a vyhýbat se temným a chmurným.

Každá z nich se pokouší přivést adepta zpět k ústřednímu proudu energie prvního barda, od kterého byl oddělen zájmem o hry. Jak však tyto metody, které se pro obyčejného člověka zdají být obtížné, mohou být účinné? Odpovědět v souladu s Bardem Thödol lze tak, že díky zvýšené sugestibilitě a otevřenosti vědomí v psychedelickém stavu mohou být tyto metody použity kýmkoliv, bez ohledu na intelektuální schopnosti nebo dovednosti v meditačních technikách.

Možnosti, jak předejít návratu

V průběhu psychedelické sese je člověk konfrontován s množstvím bodů, kde může dosáhnout rozpoznání. Je-li však špatně připraven, vrací se brzy do reality her. Je užitečné oddálit návrat, jak je to jen možné, a tím tak dosáhnout maximálně možného stupně osvícení v následně změněné osobnosti. Existují čtyři způsoby, jak prodloužit stav ztráty ega. (1) Meditace o buddhovi nebo o průvodci; (2) koncentrace na dobré hry; (3) meditace o iluzích; (4) meditace o prázdnotě. Viz. ČTYŘI METODY PŘEDEJITÍ NÁVRATU.

Je snad zbytečné připomínat,

že sobecky orientovaná sexualita má toho jen málo společného se sexualitou transpersonálních zážitků. Fyzická spojení mohou být jedním vyjádřením jednoty kosmické.
Po vizích sexuálního spojení mohou někdy následovat vize početí - můžete skutečně vidět spermii spojující se s vajíčkem, nebo nitroděložní život a zrození z lůna. Někteří lidé tvrdí, že během psychedelické sese prožili vlastní fyzické zrození a občas byla taková tvrzení podkládána důkazy. Otázku věrohodnosti lze přenechat experimentům. Někdy tyto vize zrození jsou jasně symbolické - např. prorvání se ze zámotku, vyklubání se ze skořápky, atd.
Ať už je vize zrození tvořena pamětí nebo fantazií, subjekt by se měl snažit rozpoznat znaky určující typ osobnosti, která je zrozena.

Když takové vize nastanou,

je třeba zdržet se jakéhokoliv jednání a připoutání. Mějte víru a plujte v klidu s proudem. Důvěřujte jednotě života a svým přátelům kolem.
Jestliže se pokusíte chytit se svého starého ega tím, že vás to přitahuje nebo odpuzuje, jestliže se snažíte připojit nebo uniknout z halucinované orgie, proberete se na zvířecí, nebo neurotické hladině. Jestliže si uvědomíte 'mužskost,' budete prožívat zášť k otci zárověň s přitažlivostí a žárlivostí k matce; když si naopak uvědomíte 'ženskost,' je pak prožívána nenávist k matce zárověň s přitažlivostí a zbožňováním otce.

Na této úrovni

začínáme vidět pozoruhodnou sbíhavost východní a západní psychologie. Za zmínku také stojí přesná podobnost k psychoanalytické teorii Oidipova komplexu.] Tato vize může být vnitřní, nebo může zahrnovat lidi kolem vás. Můžete mít halucinace skupinových orgií a zakoušet jak touhu, tak i zahanbení, přitažlivost i odpor. Můžete být zvědavi na to, jaké sexuální chování se bude očekávat od vás, avšak zároveň můžete pochybovat o svých momentálních schopnostech.

Sexuální vize

Během třetího barda jsou sexuální vize velmi časté. Můžete vidět nebo si představovat kopulující muže a ženy. [Podle Junga. ('Psychologický komentář' k Tibetské knize mrtvých, Evans-Wentz edition, p.xiii), "Freudova teorie je prvním pokusem učiněným na Západě zkoumat, jakoby zdola, ze sféry animálních instinktů, psychické teritorium, které v tantrickém lámaismu odpovídá sipä bardu." Vize, kde člověk vidí matku a otce při pohlavním styku, korespondují s 'primárním aktem' v psychoanalýze.

"V nekonečném panoramatu existujícího a viditelného světa, ať už se objeví jakékoli tvary, vibrují jakékoli zvuky, osvěcují jakékoli záře, či probouzejí se jakákoli vědomí, je vše hra projevená v trikáji, v trojitém principu příčiny všech příčin, v původní trojici. To, co proniká vším, je všeprostupující esence ducha - vědomí. Je nestvořené, neosobní, existující samo o sobě, nemateriální a nezničitelné." Trikája, trojí tělo, v němž se projevuje buddhovství (dharmakája, sabhógakája a nirmánakája), je esoterickou trojicí a koresponduje s exoterickou trojicí buddhy, písma a duchovenstva (nebo také s vaší vlastní božskou povahou, touto příručkou a vašimi společníky).
Jestliže subjekt zápolí s halucinacemi viny a pokání, mohou být čteny INSTRUKCE PRO VIZE SOUDU.

Sambhógakája

ztělesňuje, tak jako pětice dhjánibuddhů, odraženou moudrost; a nirmánakája ztělesňuje, jak je tomu u lidských buddhů, praktickou nebo-li vtělenou moudrost. Všichni osvícení, kteří se zrodí v tomto či nějakém jiném světě plně vědomí, aby pomáhali svým bližním stvořením, jsou právě takzvané nirmánakája inkarnace. Láma Kazi Dawa Samdup, překladatel Barda Thödol, má za to, že adibuddha a všechna božstva spojená s dharmakájou, by neměla být považována za bytostná božstva, ale za personifikace prvotních a univerzálních sil, zákonů či duchovních vlivů.

Vůbec ve všech tibetských jógických systémech je dosažení prázdnoty velkým cílem. Znamená to dospět do stavu dharmakáji, nebo-li 'božského těla pravdy,' původního stavu nestvořenosti, nadsvětského vševědomí. Dharmakája je čisté transcendentní bytí buddhy, je nejvyšším ze tří mystických těl všech buddhů a bytostí dokonalého osvícení. Zbývající dvě těla jsou sambhógakája nebo-li 'božské tělo dokonalého vybavení', představující projevenou moudrost a nirmánakája nebo-li 'zázračně transformované tělo.' Adikája je synonymum pro dharmakáju. Dharmakája je prvotní beztvará moudrost; je to ryzí zkušenost oproštěná ode všech chyb či vrozených nebo získaných zatemnění. Zahrnuje jak nirvánu tak i sansáru, což jsou opačné stavy vědomí, v oblasti čirého vědomí však identické.

Snažte se poznat,

že jste ve třetím bardu. Meditujte o svém ideálním symbolu. Jestli nevíte, jak meditovat, pak pečlivě analyzujte skutečnou povahu toho, co vás děsí: Realita není nic než prázdnota (dharmakája). Tato prázdnota není prázdnotou ničeho, ale prázdnotou v pravé podstatě; máte z ní úzkost, vaše vědomí před ní září daleko čistěji a jasněji. [Toto je stav mysli známý jako 'sambhógakája.' V tomto stavu intenzivně zažíváte neoddělitelnost Prázdnoty a Jasu - Prázdnota je ve své podstatě plná jasu a Jas je od prázdnoty neoddělitelný - stav prvotního nediferencovaného vědomí, což je adikája. Hybnou silou toho je pak nirmánakája.

Může se vám zdát,

že jste obklopeni postavami lačnícími po tom vás mučit a zesměšňovat ('furie boha smrti'). Tyto nemilosrdné postavy mohou být vnitřní nebo je mohou představovat lidé kolem, kteří se nyní jeví nelítostní, vysmívající se, povýšení. Uvědomte si, že strach, vina a pronásledující, vysmívající se postavy jsou vaše vlastní halucinace. Vaše vlastní továrna viny. Vaše osobnost je soubor myšlenkových vzorů a prázdnoty. Nelze jí ublížit. "Meč nemůže probodnout, oheň spálit." Osvoboďte se od vašich vlastních halucinací. Ve skutečnosti neexistuje nic takového jako je pán smrti, nebo bůh či démon vykonávající spravedlnost. Snažte se na to přijít.

Vize soudu

Může se stát, že prožijete vizi soudu, hru obviňování. "..., pak tvůj spoluzrozený dobrý duch shromáždí nyní všechny tvoje dobré skutky a předvede je na bílých kamíncích, kdežto spoluzrozený zlý démon shromáždí zase všechny tvoje skutky špatné a předvede je na černých kamíncích." Scéna soudu je ústředním tématem mnoha náboženských systémů. Tato vize může nabírat rozličných forem. Lidé ze Západu nejčastěji prožívají dobře známou verzi křesťanskou. Tibeťané mají psychologickou interpretaci pro tuto vizi stejně jako i pro ostatní. Soudce, či pán smrti, představuje samo svědomí ve svých jasných aspektech nestrannosti a spravedlnosti. 'Zrcadlem karmy,' 'křesťanskou knihou čtenou soudcem, ' je paměť. Do popředí vystupují různé části ega; některé z nich nabízejí chabé výmluvy proti obviněním, jiné pátrají po hlubších motivech různých skutků, ty zdánlivě neutrální počítají k těm černým; jiné jeho části naopak předkládají žádosti o milost. Zrcadlo paměti pracuje dokonale, lhaní a vytáčky nebudou k ničemu. Nebojte se, nelžete, postavte se pravdě beze strachu.

Takto přemýšlejte

a důvěřujte svým druhům. Cokoli udělají, bude k vašemu užitku. Proto má velký význam, cvičíte-li se upřímné lásce. Nezapomínejte na to!
Máte-li se na druhé straně vrátit do některého z bídných stavů a již do této existence vstupujete, získáte tak skrze dobré činy vašich přátel, příbuzných, druhů a učitelů, kteří se z celého srdce odevzdali správnému vykonávání prospěšných skutků, a skrze radost, že je takto vidíte, takovou psychologickou rovnováhu, že se můžete pozvednout na vyšší a šťastnější úroveň, ačkoli jste původně směřovali dolů. Neměli byste proto vytvářet samolibé myšlenky. Cvičte se v čisté náklonnosti a pokorné víře ke všem bez rozdílu. To je velmi důležité. Buďte proto mimořádně obezřelí.
INSTRUKCE PRO VŠEURČUJÍCÍ VLIV MYŠLENKY jsou užitečné v každé fázi třetího barda, avšak zejména v případě, reaguje-li subjekt podezíravě a se záští k ostatním členům skupiny, svým přátelům a příbuzným.

Nejenže jsou takové myšlenky nesmyslné, nýbrž i velice škodlivé. Ať už je chování ostatních jakkoli nevhodné, pomyslete si: "Cože? Jak by mohla být Buddhova slova nesprávná? To, co vidím, je jako odraz skvrny na mé tváři v zrcadle; mé vlastní myšlenky musí být nečisté. Neboť ostatní jsou vznešeného původu, svatí v proslovech, a Buddha je mezi nimi: jejich existence je pro mne výchovou."

Chovají-li

se ostatní účastníci sezení špatně, nedbale, nepozorně či rušivě, jestliže je dohoda a soulad s některým z nich porušene, jestliže ryzost vlastních pohnutek je ztracena, a hloupost s nezájmem vezmou navrch (to vše může adept ve třetím bardu vidět), můžete pocítit nedostatek důvěry a začít o své víře pochybovat. Můžete vnímat jakoukoli úzkost a strach, jakoukoli samolibou pohnutku, egocentrické chování a manipulaci. Můžete si pomyslet: "Běda! Nehrají se mnou čistě, podvádí mne a klamou." Takové myšlenky vás přivedou do extrémní deprese, a díky hluboké zášti tak získáte nedůvěru, namísto pokorné odevzdanosti a lásky. A jelikož to ovlivňuje psychologickou rovnováhu, návrat se určitě uskuteční na nepříjemné úrovni.

Na druhé straně to, že cítíte připoutanost ke hrám sansárického světa, kterých jste se právě vzdali, vám k ničemu není, jelikož stejně není možné je hrát. Proto se vzdejte slabosti a na těchto hrách nelpěte, zcela je odvrhněte, zřekněte se jich z plného srdce. Je lhostejno, kdo bude užívat vašeho majetku, či přebere vaší roli. Nemějte pocity zbídačení nebo žárlivosti a buďte připraveni vzdát se všeho ochotně. Pomyslete, že to nabízíte vaší vnitřní svobodě a rozšířenému vědomí. Setrvejte ve stavu nepřipoutanosti, zbavte se slabosti a tužeb.

Všeurčující vliv myšlenky

Díky takové konfrontaci může dojít k vysvobození, ačkoli se tomu předtím nestalo. Jestliže pak ani po této konfrontaci není dosaženo vysvobození, je nezbytné projevit další vroucí úsilí.
Mohli byste cítit připoutanost k hmotným statkům, k bývalým hrám a činnostem, či tuto připoutanost získat, protože ostatní jsou stále plni snah, kterých jste se již vzdali. Vede to však k narušení psychologické rovnováhy takovým způsobem, že i když jste předurčeni k návratu na vyšší úrovni, uskuteční se v rovině neukojených duchů (neurózy).

V souladu s Bardem Thödol je úroveň dévů předurčena jedincovou karmou. V průběhu třetího barda se předběžné znaky a vize těch úrovní, ke kterým se adept ubírá, objevují nejzřetelněji. Člověk se může například cítit plný božské síly (asurové), nebo může cítit vzrušení primitivními a zvířeckými impulsy, může zakoušet všepronikající frustrace nešťastných neurotiků, nebo se třást hrůzou z pekla stvořeného sebou samým.Vyhlídky na příznivější návrat vzrůstají, je-li procesu umožněno ubírat se svým vlastním směrem, bez jakéhokoli úsilí. Člověk by se měl vyvarovat honby za příjemnými vizemi a útěku před nepříjemnými, a ztišeně meditovat o tom, že všechny úrovně jsou současně obsaženy v Budhovi.
Člověk může rozpoznávat a zkoumat objevující se příznaky a dojít tak během velmi krátké doby velkého poznání o sobě samém. Ačkoli není moudré prchat před vizemi, které v této fázi přicházejí, jsou INSTRUKCE PRO VIZE NÁVRATU určeny k tomu, aby člověku pomohly obnovit transcendentní stav prvního barda. Ve světle nového poznání se může ego či osobnost, do kterého se člověk navrací, jevit jako neadekvátní. Pomocí instrukcí lze tomuto návratu předejít a uskutečnit návrat nový.

V souladu s Tibetskou knihou mrtvých je každý z těchto světů spojen s charakteristickým druhem otroctví, od něhož ho her prosté prožívání dočasně osvobozuje: (1) rovina dévů, svatých, ačkoli je více žádoucí než ostatní, je zatížena stále se opakujícím koloběhem radosti - extází dobrovolné hry; (2) rovina asurů, či titánů, je zatížena ustavičným hrdinským bojem; (3) bezmoc a otroctví jsou charakteristické pro animální existenci; (4) muka nenaplněných potřeb a tužeb pro existenci ve světě prétů či nešťastných duchů; (5) typické překážky lidské existence jsou nečinnost, arogantní nevědomost, fyzické a psychické nedostatky různých druhů.

Čtvrtou úrovní

je svět primitivních a animálních inkarnací. Může to být například pes a kohout, symbolizující hypersexualitu spojenou se žárlivostí; prase, které je symbolem vilné hlouposti a nečistoty; pracovitý, věci hromadící mravenec; hmyz či červ, značící přízemní dispozice k plazení; had, syčící zlostí; opice, plná potrhlé primitivní síly; zuby cenící 'stepní vlk;' pták, volně se vznášející; a ještě mnoho dalších. Snad všechny kultury světa používají zvířecí personifikace. V dětství a ve snech je tento proces všem dobře známý. Na páté úrovni se nacházejí neurotici, frustrovaní mdlí duchové, věčně se pachtící za neukojenými žádostmi. Šestou úrovní, tou nejnižší, je peklo, psychóza. Méně však než jedno procento ego-transcendentních zážitků končí v rovině světců nebo psychotiků. Většina lidí se vrací na normální lidskou úroveň.

Vize návratu

V předešlé části byly popsány příznaky návratu, známky toho, že se člověk snaží o znovunabytí svého ega. V této části jsou pak popsány vize návratů (zrození), které mohou nastat.
Podle Tibetské knihy se adept nakonec vrací do jednoho ze šesti světů (sansárické) existence her. To znamená, že návrat k egu se může uskutečnit na jedné ze šesti úrovní, či typů osobnosti. Dvě z nich jsou vyšší než lidská, tři jsou nižší. Nejvyšší z nich, ta nejvíce osvícená, je rovina dévů, kteří jsou na Západě nazýváni svatými, mudrci nebo božskými učiteli. Jsou to ti nejosvícenější lidé chodící po zemi. Gautama Buddha, Lao Tse, Kristus. Druhou úrovní je svět asurů, zvaných též titánů nebo hrdinů, lidí se schopnostmi převyšujícími průměrného jedince. Na třetí úrovni se nachází většina normálních lidských jen příležitostně svobodných bytostí, bojujících svůj život v síti her.

Za šesté. Člověk může cítit, že je tisknut, mačkán, tlačen mezi pukliny a štěrbiny balvanů a skal. Nebo též může cítit, že je sevřen nějakou kovovou sítí či klecí. To symbolizuje pokus předčasně se vrátit do stavu, kde vládne ztuhlé ego, které si však nikdy není schopné poradit s rozšířeným vědomím. Člověk by se měl tedy zbavit panické touhy o získání ega.
Sedmým aspektem je určitý druh všeprostupujícího šerého světla, které značně kontrastuje se zářivými světly a barvami předešlých fází tripu. Namísto lesknoucích se, zářivých a vibrujících předmětů je tu cosi mdle zbarveného, ošumělého a ztuhlého.
TŘETÍ BARDO: ÚVODNÍ INSTRUKCE obsahují obecné pokyny pro stav třetího barda a jeho charakteristické rysy. Když průvodce cítí, že se adept začíná vracet ke svému egu, může mu číst určitou část, nebo všechny pasáže instrukcí.

Dalším charakteristickým rysem třetího barda, který je zvláště působivý, přijde-li znenadání, je pocit, že je člověk mrtvý, odříznutý od okolního života, plný bídy. Subjekt se může zprudka probudit z jakýchsi transu podobných mdlob a vidět sebe i ostatní jako neživé roboty, předvádějící ztuhlá a nesmyslná gesta. Může cítit, že se už nikdy nevrátí zpátky a začít si stěžovat na svůj ubohý stav.
V podobných fantaziích lze opět vidět snahu ega získat kontrolu. Ve skutečném stavu smrti ega, jak tomu v prvním a druhém bardu je, nikdy takové stížnosti nepadnou.

Čtvrtou,

dosti běžnou zkušeností je pocit vlastní hlouposti a neuspořádanosti myšlenek, přičemž kdokoli jiný se zdá být vševědoucí a moudrý. To vede k pocitu viny a vlastní nedostatečnosti a v krajních případech k vizi soudu, která bude popsána dále. Tento pocit hlouposti je pouze přirozeným důsledkem omezené perspektivy, pod kterou se vědomí ve třetím bardu nachází. Klid, uvolněné přijetí a důvěra v probíhající proces umožní adeptu získat vysvobození v tomto bodě.

Třetím znakem

je jistý druh nekonečného, nešťastného bloudění, které může být čistě mentální povahy, nebo se může týkat i skutečné fyzické aktivity. Člověk se cítí, jako by byl tažen vírem (vanutí karmy) či postrkován kolem dokola. Bloudění mohou přerušovat krátké chvíle oddechu na různých místech či scénách 'běžného' lidského světa. Tak, jako pozornost někoho jedoucího po noční dálnici připoutávají význačné dominanty, velké osamocené stromy, domy, mosty, věže, stánky s párkem v rohlíku, atd., může i člověk v periodě návratu prožívat podobné věci. Může se chtít vrátit ke všedním místům lidského světa. Avšak jakékoli vnější uklidnění je jen dočasné a nekonečné bloudění se brzy obnoví. Může přijít zoufalá touha zavolat nebo jinak kontaktovat rodinu, lékaře, přátele, a prosit je, aby vás vytáhli z tohoto stavu. Tomuto přání je třeba se vzepřít. Průvodce a ostatní účastníci sese budou ta nejlepší pomoc. Člověk by se neměl snažit zatahovat jiné lidi do světa svých halucinací. Pokus se stejně nezdaří, neboť ti, kteří stojí mimo nejsou obvykle schopni chápat, co se děje. A opět, už pouhé rozpoznání této touhy jako projevu třetího barda je prvním krokem k vysvobození.

Když se tyto vize a zvuky objeví,

první, co člověk chce udělat, je v hrůze a panice před nimi prchnout. Nezáleží mu na tom, kam se řítí. Jeho cílem je únik. Při sesi s psychedeliky může v tomto okamžiku žádat, aby 'z toho' byl vyproštěn pomocí antidot nebo trankvilizérů. Člověk se může vidět na pokraji pádu do hlubokých, strašných propastí, což je vyjádřením náruživosti, která ho, podobně jako narkotika, zotročuje a svazuje k existenci v síti her (sansáře). Je to zlost, chtíč, hloupost, pýcha či egoismus, žárlivost, manipulace. Tyto prožitky, stejně jako pocity zbytnělé síly, by měly být považovány za charakteristické rysy třetího barda. Člověk by neměl ani prchat před bolestí ani se honit za potěšením. Rozpoznání je vše, co je třeba - a rozpoznání je odvislé od přípravy.