Druh návratu může hluboce zabarvit následné postoje a pocity dotyčného člověka ke světu a k sobě samému na celé týdny i měsíce po zážitku. Podaří-li se dosáhnout pozitivního a vysoce vědomého návratu, může sese, která byla převážně negativní a děsivá, nakonec posloužit jako velké poučení. A naopak, šťastný zážitek plný zjevení může být znehodnocen negativním návratem, plným strachu.

Ačkoli nelze s definitivní platností provádět časové odhady, tibeťané se domnívají, že normální člověk stráví zhruba padesát procent času psychedelického zážitku právě ve třetím bardu. Je-li člověk nepřipraven nebo vyděšen zážitkem ztráty ega, může se hned od počátku dostat do fáze návratu.

Cílem učení

původního Barda Thödol je 'vysvobození,' jinými slovy vymanění se z cyklu zrození a smrti. Esotericky je tento cíl možno interpretovat jako přebývání ve stavu dokonalého osvícení bez návratu do reality sociálních her.
Jenom lidé velmi pokročilí ve svém duchovním vývoji jsou v okamžiku smrti ega schopni pomocí principu přenosu vědomí toho dosáhnout. Pro průměrného jedince je návrat do reality her nevyhnutelný. Takový člověk může použít tento manuál k následujícím účelům:
(1) vyhnout se léčkám třetího barda; (2) prodloužit sesi tak, aby získal maximální stupeň osvícení; (3) dosáhnout příznivějšího návratu v podobě moudřejší a vyrovnanější osobnosti.

TŘETÍ BARDO:

Úvod
Jestliže se není subjekt během druhého barda schopen přidržet faktu, že pokojné a hněvivé vize jsou projekcemi jeho vlastní mysli a nechá se jimi zvábit či vyděsit, dostane se do barda třetího. Zde pak podstupuje zápas o znovunabytí běžné reality a svého ega; tibeťané ho nazývají bardem 'hledání zrození.' Je to perioda, kdy vědomí přechází z transcendentální reality do reality každodenního života. Pro člověka, který si přeje pokojný a osvícený návrat a chce se vyhnout násilnému a nepříjemnému, je nauka obsažená v textech krajně důležitá.

TŘETÍ BARDO:

Úvod
Jestliže se není subjekt během druhého barda schopen přidržet faktu, že pokojné a hněvivé vize jsou projekcemi jeho vlastní mysli a nechá se jimi zvábit či vyděsit, dostane se do barda třetího. Zde pak podstupuje zápas o znovunabytí běžné reality a svého ega; tibeťané ho nazývají bardem 'hledání zrození.' Je to perioda, kdy vědomí přechází z transcendentální reality do reality každodenního života. Pro člověka, který si přeje pokojný a osvícený návrat a chce se vyhnout násilnému a nepříjemnému, je nauka obsažená v textech krajně důležitá.

manuál

Pomocí tohoto manuálu může být dosaženo osvícení i bez meditace, skrze samotné naslouchání. Lze tak přivést k vysvobození i velmi těžké hráče. Rozdíl mezi těmi, kteří nauku znají, a těmi, kteří ne, bývá velice zřetelný. Osvícení přichází okamžitě. Ti, kteří ho takto dosáhnou, nemohou mít táhnoucí se negativní zkušenosti.
Rozpoznání děsivých vizí jako svých myšlenkových forem je klíčem k hodnotnému prožití této části druhého barda. Opět je třeba se uvolnit a nechat se unášet proudem. INSTRUKCE PRO DĚSIVÉ VIZE. Jestliže i tak rozpoznání nebylo možné a vysvobození nebylo dosaženo, subjekt sestoupí do třetího barda, periody zrození (návratu).

Tato příručka je nezbytná pro studenty, kteří jsou nepřipravení. Ti, kdož jsou zběhlí v meditaci, rozpoznají Čiré světlo v okamžiku ztráty ega a dosáhnou blažené prázdnoty (dharmakája). Rovněž rozpoznají pozitivní i negativní vize druhého barda a dojdou osvícení (sambhógakája); zrozeni na vyšší úrovni se pak stanou inspirovanými svatými či učiteli (nirmánakája). Studium a úsilí o dosažení osvícení může vždy pokračovat z bodu, kdy bylo přerušeno ztrátou ega, aby tak byla zaručena kontinuita karmy.

O těch,

kteří věří těmto naukám, i kdyby byli nespořádaní ve vykonávání svých povinností, či snad dokonce neschopní úspěšné praxe těchto nauk, není třeba pochybovat či se na ně dívat z patra, člověk by měl mít úctu před jejich mystickou vírou. Ta sama jim umožní dosáhnout vysvobození. Elegance není nezbytná - stačí důvěra a seznámení se s těmito naukami.
Dobře připravený člověk zážitky pekelných vizí vůbec nepotřebuje. Přímo od počátku se může dostat do rajských stavů, kterým vládnou rekové, rekyně, andělé a vyšší duchové. "Tady se spojí s duhovými paprsky; vše bude zalité sluncem, sladkou vůní kadidla, nebeskou hudbou, září."

Přestože psychologové, filozofové či psychiatři, jež jsou neznalí těchto učení, prožijí stav ztráty ega, a ač se sebehorlivěji věnují akademickému studiu a jakkoli jsou bystří ve výkladu intelektuálních teorií, neobjeví se žádný z vyšších fenomenů. Je to proto, že nejsou schopni rozpoznat vize, které vystupují při psychedelických zážitcích. Jakmile najednou vidí něco, co ještě nikdy předtím neviděli a nemají na to žádný intelektuální koncept, vidí to jako nepřátelské; a s rostoucími antagonistickými pocity se dostávají do bídných stavů. Nemá-li člověk s těmito naukami žádné praktické zkušenosti, neobjeví se žádná záře, žádné světlo.

děs

Díky děsu a bázni, kterou vyvolávají, je rozpoznání obtížné, přesto svým způsobem jednodušší, neboť tyto negativní halucinace vybuzují veškerou pozornost, intelekt je bdělý, a ve snaze uniknout ze strachu a hrůzy se subjekt dostane do psychotického stavu a trpí. Avšak s pomocí této příručky a přítomností průvodce rozpozná subjekt tyto pekelné vize v okamžiku, jakmile je uvidí, a uvítá je jako své staré známé.

vize

Tibeťané považují tyto děsivé vize za primárně intelektuální produkty. Připisují je šesté čakře, myšlení, zatímco pokojná božstva jsou spojována s čtvrtou čakrou, srdeční, a božstva držitelů vědění s čakrou pátou, krční. Jsou reakcemi vědomí na proces expanze. Představují snahy intelektu zůstávat ve svých zastrašených hranicích. Symbolizují zápas o dobytí takového stavu vědomí, charakterizovaného stavem ztráty ega.

Po vizích sedmi pokojných božstev přichází v tibetském Thödolu vize sedmi hněvivých božstev, čítajících osmapadesát plamenných, hněvivých, krvežíznivých héruků. Nebudeme je však detailněji popisovat, neboť lidi ze Západu prožívají tato hněvivá božstva ponejvíce v jiných formách. Místo divokých mytologických, mnohohlavých démonů jsou častěji uchopeni a drceni odlidštěnou mašinérií, postrkáváni a mučeni řídícími systémy z vědecko-fantastického hororu. [Zde je několik obecných poznámek k tibetským interpretacím. Hněvivá božstva jsou 'pouze jinou stránkou předešlých pokojných božstev.' Láma Govinda píše: "Pokojné formy dhjánibuddhů představují nejvyšší ideál buddhovství ve stavu dokonalosti, retrospektivně viděného jako stav naprostého spočinutí a harmonie. Hérukové, popisovaní jakožto krev pijící, zlostná a děsivá božstva, jsou jenom dynamickou stránkou poučení, procesu stávání se buddhou, procesu dosažení osvícení, jak ukazuje také Buddhův zápas s Márem... Extatické postavy, heroické a děsivé, vyjadřují akt prolomení směrem k nemyslitelnému, intelektuálně neuchopitelnému. Představují skok přes propast, která zeje mezi intelektuální hladinou vědomí a intuitivní nadosobní hlubinou vědomí."]

KUPČENÍ

Některé ženy ve snaze vykompenzovat tušený rozdíl mezi svou užitečností a mužskou užitečností se snaží uměle přecenit své počiny, investice a sebe samé pomocí toho, že s tím kupčí.
Od nevinného „Takovouhle večeři bys v hospodě neměl“ přes otravnější „Jak se ti sedí v křeslech od mé maminky“ či (přitom když si naléváme mléko) „Kdybys aspoň někdy došel nakoupit, se vším se musím tahat sama“, až po kupčení s vlastním tělem a se sexem. Jestliže po větě „Připadám si jako tvoje pradlena“ bouchneme do stolu a odejdeme s naším prádlem do laundramatu, přijde nám to vše líto. Vždyť my jsme při stavbě domu, kupování nového auta či kopání kanalizační přípojky, také netvrdili, že jsme manželčini zedníci, finančníci či kopáči. Jestliže však po prvním pohlazení nás manželka odbyde a kupčíc se svým vlastním tělem, říkajíc například: „Celý den pro mne nemáš vlídného slova a teď se lísáš“, museli bychom, chceme-li být konsistentní ve svém jednání, se vykopat z postele a jet do bordelu, za milenkou nebo do ulic milenku hledat a tím atakovat samé základy manželství.

HNĚVIVÉ VIZE

(Přízraky druhého barda)
Popsali jsme sedm vizí druhého barda. Při každé z nich mohl subjekt rozpoznat to, co vidí, a dosáhnout vysvobození. Ačkoli mnozí dosáhnou tímto způsobem vysvobození, nebude kolo nevědomosti a iluzí ani vyčerpáno ani urychleno, neboť počet žijících bytostí je velký, zlá karma mocná, hříšná zatemnění jsou hustá, a skryté sklony trvaly dlouhý čas. I přes tuto konfrontaci je stejně mnoho těch, kteří neosvobozeni putují dolů.

Nebezpečí tkví v tom,

že člověk dostane strach nebo bude nenáležitě přitahován těmito mocnými obrazy. Síly, které se za nimi skrývají, mohou být daleko intenzivnější, než na jaké byl připraven. Neschopnost nebo neochota je rozpoznat jako produkty vlastního vědomí vede k úniku do animálních zájmů. Člověk může zabřednout do takového stavu mysli, ve kterém se zaobírá mocí, chtíčem, bohatstvím, a sestoupí tak k zápasu zrození třetího barda.
Když průvodce cítí, že je subjekt chycen do této léčky, mohou být použity INSTRUKCE PRO VIZE 7: 'MAGICKÉ DIVADLO'