Vibrující vlny vnější jednoty

(Oči jsou otevřené, či plné zaujetí vnějšími podněty; emoční aspekty)
Jakmile se známé vnímání rozplyne a struktura vnějšího světa se rozpadne na vlnové jevy, je cílem udržet ryzí, představ prosté vědomí (první bardo). I přes veškerou přípravu je však pravděpodobné, že člověk bude díky svému mentálnímu založení tažen zpět do halucinačních vhledů reality. Jeden druh reakce na změněné vědomí vede k intelektuálnímu pochopení, nebo k děsivému zmatku čtvrté vize (právě popsané). Jinou interpretací je emoční reakce na rozpad různosti forem. Člověk může být ponořen do extatické jednoty, nebo upadnout do samolibé izolace.

Klíčem

ke klidnému průchodu touto oblastí vizí je příprava. Subjekt, který studoval tuto příručku, bude tyto jevy tváří v tvář schopen rozpoznat a nechat se jimi unášet.
Citlivý průvodce bude připraven rozpoznat každý náznak toho, že subjekt prochází tímto stádiem. Jestliže jsou jeho oči otevřeny (vizuální reakce), může mu číst INSTRUKCE PRO VIZE 4.
Jestliže průvodce cítí, že adept prožívá rozklad vnějších zvuků do vlnových vibrací, může instrukce vhodně pozměnit (vizuální odkazy za sluchové).

Stejně tak je možná i pekelná interpretace. Jakmile se známá struktura zvuku zhroutí, přímý dopad akustických vln může být vnímán jako hluk. Tomu, kdo je zvyklý diktovat řád, svůj řád, okolnímu světu, to připadá přinejmenším otravné a rušivé, když mu má tahle syrová směs zvuků rezonovat ve vědomí.
Hluk! Jak neuctivá představa. Nejsou náhodou všechny zvuky; všechny vjemy božských předloh vlnové energie bezobsažné pouze tomu, kdo trvá na svých vlastních interpretacích?

4 vize

Probrali jsme pouze vizuální aspekty čtvrté vize. Zvukové jevy jsou však stejně významné. Pevně daná povaha sluchových vjemů je ztracena, a je možno vnímat přímo mechanické působení zvuku na bubínek. V některých případech je zvuk přeměněn v ryzí počitek, a dochází ke smíšení smyslového vnímání. Zvuky jsou pak prožívány jako barvy. K nejdramatičtějším sluchovým vizím dochází při poslechu hudby. Tak jako každý předmět září vzory elektronů a může se stát esencí veškeré energie, tak i každá nota může být vnímána jako obnažená energie chvějící se v prostoru, jejich posloupnost jako tanec paprsků oscilografu. Každý pohlcující veškerou energii, elektrickou podstatu vesmíru. Neexistuje nic než dokonalá rezonance s membránou ušního bubínku. Tyto okamžiky mohou přinést nezapomenutelná zjevení o povaze reality.

Tvář průvodce

nebo milého přítele se změní na tančící mozaiku impulsů. 'Moje vědomí' vytváří cokoliv, čeho jsem si vědom. Promítám si své drahé, sám sebe. Všechno jsou jenom vzory energie. Místo vyjasnění a povznášející síly je zmatek. Subjekt se potácí kolem, ohání se po elektronových vzorech a snaží se je zmrazit zpět do známých loutkových forem.
Jakákoliv pevnost je pryč. Každý jev je pouhým papírovým obrázkem nalepeným na skleněný průzor vědomí. Pro nepřipravené, a pro ty, jejichž karmické reziduum lpí na ovládání, je objev této vlnové povahy veškeré struktury, zjevení Máji, tragickou sítí nejistoty.

Zatím

jsme se zabývali pouze pozitivními aspekty. Čtvrtá vize však sebou přináší také aspekty negativní. Když subjekt cítí, že se 'jeho' svět tříští na vlny, může z toho být zděšen. 'On,' 'já,' 'moje Já' se rozpouští! Vždyť přece předpokládám, že svět kolem mě je stálý, klidný a mrtvý, pokojně očekávající moji vůli. Avšak tyto pasivní věci se proměnily do třpytivého tance živoucí energie! Dotyk Máji působí paniku. Kde je nějaký pevný základ? Každá věc, každá představa, každá forma, které se lidská mysl chytá, se hroutí do elektrizujícího vlnění bez jakékoliv pevnosti.

Měli byste

v těchto zářivých vlnách rozpoznat produkty vašich vlastních vnitřních procesů. Neměli byste se pokoušet o získání kontroly nebo vytváření pojmových představ. To může přijít později. Existuje tu nebezpečí halucinačního zmražení. Subjekt se přižene zpátky (někdy doslova) do třírozměrné reality, přesvědčen o neměnné 'pravdě' prožitého zjevení. Do této léčky padlo mnoho pomýlených mystiků a tzv. duševně chorých. Je to jako pořizovat statickou fotografii televizního obrazu a vykřikovat, že to je přece jasné. Všechno je extatická elektrická Mája, dvě miliardy let trvající tanec vln. Žádná část není skutečnější než ta druhá. Všechno se každým okamžikem třpytí veškerým významem.

Samozřejmě,

atomová struktura hmoty je všeobecně známý fakt, ale žádný dospělý člověk si ji, vyjma stavů extrémně změněného vědomí, nikdy přímo neprožil. Poučit se z fyzikálních skript o tom, že hmota má vlnový charakter, je jedna věc. Prožít to, být v tom bez berličky staré známé halucinace o 'pevnosti' věcí, je však zcela něco jiného.
Když se nadpřirozené vize týkají vlnových jevů, pak vnější svět získá zářivou podobu a zjevení je překvapivě jasné. Tento prožitý vhled, že svět jevů existuje ve formě vln, elektrických obrazů, může vyvolávat pocit osvícené síly. Vše je vnímáno jako vědomí.

Člověk

' nevidí předměty, ale vzory světelných vln. Neslyší 'hudbu' či 'smysluplné' zvuky, ale akustické vlny. Je překvapen náhlým zjevením, že všechny počitky jsou založeny na vlnění. Skutečností, že okolní svět, který až doposud byl iluzorně pevný, není nic jiného než hra fyzikálních vln. Vidí, že se účastní kosmické televizní show, která není o nic 'hmotnější,' než obrazy z jeho televize. [ Pokojným božstvem personifikujícím tyto vize je Aškóbhja. Podle lámy Govindy, "Ve světle zrcadlu podobné moudrosti... Věci jsou zbaveny své 'věcovitosti,' své izolovanosti, aniž by byly zbaveny své formy; jsou zbaveny své materiality, aniž by byly zničeny, protože tvořivý princip vědomí, který je na počátku každé materiální formy, je rozpoznán jako aktivní složka vesmírného přechovávajícího vědomí (alaya-vijnana),na jehož povrchu se formy vzdouvají a zase rozplývají jako vlny na povrchu oceánu..." (Govinda, op. cit., p.119.)

Takto se můžeme

ocitnout uprostřed dalších častých vizí, které se týkají intenzivního, extatického vnímání vnějších podnětů. Při otevřených očích může být efekt vyšší reality tvořen vizuálně. Pronikající vliv jiných podnětů může rovněž podnítit zjevení přinášející imaginaci.
Děje se to tímto způsobem. Do vědomí jedince náhle vstupují vnější podněty. Jeho pozornost je uchvácena, ale jeho starý pojmový systém nefunguje. Ostatní smysly jsou však bdělé. Dochází k přijímání přímých vjemů. Syrové 'jsoucno.

Vlnová struktura vnějších forem

(Oči jsou otevřené nebo je zde jiné plné zaujetí vnějšími podněty; intelektuální aspekty)
Ryzí, bezobsažné světlo prvního barda pravděpodobně obsahuje energii elektrických vln. Je nepojmenovatelné, nepopsatelné, jelikož se tato realita nalézá daleko za hranicemi našich současných představ. Možná nějací budoucí atomoví fyzici budou schopni definovat tuto energii. Nebo také zůstane navždy nevyjádřitelná pro nervový systém homo sapiens. Může vůbec organický systém 'pochopit' daleko účinnější neorganický? V každém případě většina lidí, a to i těch nejosvícenějších, shledává nemožným zůstávat v kontaktu se světlem prázdnoty a plyne zpátky k promítání duševních struktur, halucinací a zjevení na proud energie.

Ale jako vždy

člověk sem může vtlačit svou osobnost se svými tužbami a názory. Nemusí se mu ten zvuk 'líbit.' Jeho soudící ego může být těmito zvuky života uráženo a pohoršováno. Bušení srdce je vlastně monotónní; přirozená hudba vnitřního ucha, se svým cvakáním, hučením a hvízdáním má daleko do romantické symetrie Beethovena. Přihodilo se strašné oddělení 'mě' od mého těla. Hrůza. Bez mého vědomí. Pryč s tím.
Zběhlý průvodce obvykle cítí, kdy vazby ega přicházejí s hrozbou odtrhnout člověka od jednotícího toku. V daném okamžiku může začít číst INSTRUKCE PRO VIZE 3.

Jiný druh obrazů

živoucího procesu je tok sluchových počitků. Nekončící sekvence abstraktních zvuků (popisovaných v předchozí vizi) se ženou vědomím. Emocionální reakce na tyto zvuky mohou být neutrální, může to být intenzivní pocit jednoty, ale i znepokojivého strachu.
Pozitivní reakce nastávají, když se člověk sjednotí s tímto proudem. Tlukot srdce je vnímán jako základní chorál lidství. Prudké fičení dechu je jako burácející řeka života. Zaplavující pocity lásky, vděčnosti a sjednocení sledují hnutí zvuku, každého tónu tohoto biologického koncertu.

Avšak díky panice

a touze uzavřít se ve známém světě, přerušíte tok, otevřete oči; dynamické proudění je ztraceno. Schopnost přesunu z jedné úrovně vědomí do druhé je pryč. Váš strach a touha ovládat vás stáhla do statického stavu vědomí. Kdybychom použili východní nebo genetické metafory, tak jste zmrazili tanec energie a ze strachu se vrhli do jedné určité inkarnace. Když se to stane, je několik způsobů, jak se vrátit zpět do biologického toku (a odtud do stavu prvního barda). Nejprve, zavřete oči. Lehněte si na žaludek a nechte své tělo, aby se vpilo do podlahy a splynulo s okolím. Vnímejte, jak ztuhlé části vašeho těla měknou a začínají se pohybovat v proudu krve. Uvolněte dech, aby nabral pravidelný rytmus. Tělesný dotyk je pravděpodobně nejlepší způsob, jak změkčit tvrdé povrchy. Žádný pohyb. Žádné tělesné hry. Těsný fyzický kontakt s někým jiným způsobí jednotu ohnivého toku. Vaše krev se začíná vlévat do druhého těla. Jeho dech proudí do vašich plic. Oba se noříte do kapilárního systému.

Při tom,

jak se plavíte po proudu evoluce, máte pocit nezměrné nesobecké síly. Je to radost z tekoucí kosmické sounáležitosti; ohromující objev, že je možné přeladit vědomí na nesčetné množství organických stádií. Uvnitř vašeho těla probíhají miliardy buněčných procesů, každý něčím zvláštní, nesčetné variace extatického vytržení. Běžné radosti, trápení a břemena vašeho ega představují pouze jeden soubor zážitků - ohranou, zaprášenou scénu. Jakmile se ponoříte do ohnivého toku biologické energie, probíhají vámi celé posloupnosti různých prožitků. Již nejste zapouzdřeni ve struktuře vašeho ega a sociálních vztahů.

já

Avšak moment! Vy, vy mizíte v jednotě. Jste pohlcováni extatickým vlněním. Vaše ego, ten nepatrný zbývající břeh tvořící já, řve STOP! Jste zděšeni tahem nádherného, oslnivého, průzračného, zářícího červeného světla. Začnete se vzpírat proudu, taženi vaší silnou připoutaností ke starým touhám. Je to hrozný praskot, jak jsou vaše kořeny vytrhávány z matrice života - párání tkání a cév od velkého těla, na které jste byli napojeni. A jakmile jste se odsekli od ohnivého proudu života, tlukot ustává, extáze ustupuje, vaše údy těžknou a tuhnou a opět nabýváte tvaru plastické loutky. Takhle pak sedíte, odděleni od zdroje života, neschopní vládci vlastní touhy, ubožáci.

Dominantou tohoto extatického stavu

je pocit intenzivní lásky. Člověk je šťastnou částí veškerého života. Vzpomínka na dřívější diferenciaci a iluzi já vyvolává záchvaty smíchu.
Každá hrubá, suchá, zkostnatělá životní hra je rozpuštěna. Vznášíte se, vše je jemné, vlhké, teplé. Jste součástí veškerého života. Můžete cítit, jak se vznášíte nahoru a dolů uprostřed teplého oceánu. Vaše individualita a samostatný pohyb se ztrácí. Vaše kontrola se podvolila totální bytosti. Požehnaná nečinnost. Extatická, orgastická, vlnící se jednota. Všechny starosti a obavy jsou spláchnuté. Vše je získáno, jakmile se všeho vzdáte. Jde o organické zjevení. Každá buňka vašeho těla si prozpěvuje píseň svobody - celý biologický vesmír je v harmonii, osvobozen od cenzorství a kontroly ega a jeho omezených ambicí.

vize

Běžné jsou vize týkající se oběhové soustavy. Subjekt se valí vlastní sítí tepen a žil. Tlukot srdce se ozývá, jako by vyjadřoval pulsaci veškerého života. Potom srdce puká a vyvalí se rudý oheň, aby se spojil se všemi živými bytostmi. Všechny živé organismy pulsují společně. Člověk je unešen vědomím dvou miliard let starého elektrizujícího sexuálního tance; konečně je zbaven svírajících šatů a stává se součástí vlnění v nekonečném řetězci živých forem.

Děje se to následovně:

ryzí tok energie ztrácí svůj charakter prázdnoty a začíná být vnímán jako intenzivní pocity. Uplatňuje se emoční hra. Tělem pulsují nové, neuvěřitelné fyzické pocity. Do žil se rozlévá žár života. Člověk splývá s oceánem orgastické, fluidní energie, [Pokojným božstvem Barda Thödol představujícím tuto vizi je buddha Amitábha, všerozlišující moudrost a cit, neohraničené světlo, představující věčný život. Láma Govinda píše, že "Z jeho srdce vychází třpytivé červené světlo vnitřního rozlišení...tomu odpovídá element ohně, a podle tradičního symbolismu oko a funkce zraku." Se vznešeným Amitábhou přichází bódhisattva Čänräzig, stělesnění milosrdenství a soucitu, velký slitovník, jenž je vždy na dohled, aby ztrápenému přispěl na pomoc. Dále bódhisattva Džampal 'Ten s mírným hlasem,' personifikující mystickou moudrost, a nakonec ženské inkarnace 'písně' a 'světla.'] bezedným zdrojem sdíleného života, lásky.

Ohnivý tok vnitřní jednoty

(Oči jsou zavřené, vnějším podnětům není věnována pozornost; emoční aspekty)
Instrukce pro první bardo by měly člověka udržet tváří v tvář extatické prázdnotě. Ti však, kteří mají karmické problémy s potlačováním emocí, jsou neschopní udržet prožívání oproštěné ode všech pocitů, a upadají do emočně laděných vizí. Nediferencovaná energie prvního barda je přeměněna na vize her s velice intenzivními pocity. Je možné cítit výjimečné, intenzivní pulsace jednoty a lásky, a na druhé straně také pocity svázanosti, lačnosti, samoty a tělesného omezení.