Když se tyto vize a zvuky objeví,

první, co člověk chce udělat, je v hrůze a panice před nimi prchnout. Nezáleží mu na tom, kam se řítí. Jeho cílem je únik. Při sesi s psychedeliky může v tomto okamžiku žádat, aby 'z toho' byl vyproštěn pomocí antidot nebo trankvilizérů. Člověk se může vidět na pokraji pádu do hlubokých, strašných propastí, což je vyjádřením náruživosti, která ho, podobně jako narkotika, zotročuje a svazuje k existenci v síti her (sansáře). Je to zlost, chtíč, hloupost, pýcha či egoismus, žárlivost, manipulace. Tyto prožitky, stejně jako pocity zbytnělé síly, by měly být považovány za charakteristické rysy třetího barda. Člověk by neměl ani prchat před bolestí ani se honit za potěšením. Rozpoznání je vše, co je třeba - a rozpoznání je odvislé od přípravy.

Druhým znakem

této bardické existence jsou prožitky paniky, mučení a pronásledování. Od hněvivých vizí druhého barda se liší tím, že se týkají vlastního 'zapouzdřeného ega.' V halucinacích se mohou zjevit postavy ovládající myšlení či démoni se skrytými úmysly. Formy, jakých tito mučící démoni nabudou, závisí na kulturním pozadí toho kterého člověka. Tam, kde tibeťan vidí démony a nenasytné šelmy, člověk ze Západu může vidět drtící nelidskou mašinérii, odosobněné kontrolní systémy různých futuristických představ. Vize umírání a přítomnosti destruktivních sil jsou běžné; dále zvuky přístrojů kontrolujících myšlení, soukolí hýbající scenérií loutkové show, hukot děsivých destruktivních vln, řev ohně a zuřícího větru, všudypřítomný výsměch.

To je tedy první bod pro rozpoznání třetího barda. Pocit nadpřirozeného vnímání a síly. Dejme tomu, že to tak je. Texty však varují před tím být fascinován svými zbytnělými schopnostmi, a chutí je vyzkoušet. V jógické praxi učí nejpokročilejší lámové své žáky, aby netoužili výhradně po psychické síle této povahy; neboť dokud není člověk mravně připraven k jejich moudrému použití, stávají se vážnou překážkou na jeho cestě k vyššímu duchovnímu rozvoji. Do doby než člověk úplně zvládne svou sobeckou, her účastnící se povahu, není jejich používáním v bezpečí.

Na druhé straně

však subjekt může cítit, že vlastní nadpřirozené schopnosti vnímání a takové síly, že může činit zázraky, výjimečné činy, atd. Tibetská kniha jasně připisuje tyto paranormální schopnosti bardickému vědomí, s vysvětlením, že v sobě obsahuje jak jevy minulé tak i budoucí. Odtud vyplývá, že jasnozřivost, telepatie, mimosmyslové vnímání, atd., jsou v tomto stavu možné. Vnější shoda okolností neurčuje, zda-li je citlivost rozšířeného vnímání reálná či iluzorní. To ponecháme spíše jako otevřenou otázku, která by mohla být zodpovězena empirickými důkazy.

Může se dostat do iracionálních, nebo dokonce bestiálních představ, které ovládnou celé jeho vědomí. Tyto striktně primitivní prvky se opírají o ty stránky osobní historie, které obvykle bývají potlačeny. Osvíceného vědomí prvních dvou bard a civilizovaných prvků běžného denního života se člověk vzdá kvůli mocným, vtíravým primitivním impulsům, které ve skutečnosti nejsou ničím jiným než nesouvislými instinktivními částmi jeho celkové osobnosti. Pouze sugestibilita bardického vědomí z nich dělá všemocné a zdrcující.

Všeobecná charakteristika třetího barda

Běžně člověk sestupuje, krok za krokem, do nižších a omezenějších úrovní vědomí. O každém takovém kroku lze říci, že je vlastně pádem do nevědomí. Může se stát, že je tento sestup tak náhlý, že se člověk ocitne vržen do takové reality, která se ve srovnání s předešlými fázemi jeví jako neživá, statická, tvrdá, hranatá, ohyzdná, loutková. Takové změny mohou vyvolat strach a hrůzu a subjekt se pak může zoufale snažit o znovunabytí známé reality.

V následující pasáži bude popsáno několik charakteristických zážitků třetího barda. V části IV jsou ke každému oddílu dány patřičné instrukce. V tomto stádiu psychedelického zážitku je obvykle adept schopen s průvodcem verbálně komunikovat o tom, co prožívá, takže lze bez problémů číst odpovídající části. Moudrý průvodce většinou vycítí přesnou povahu ego-zápasu beze slov. Subjekt obvykle nebude prožívat zážitky všech stavů, ale pouze jeden či některé; nebo občas může také mít návrat do reality úplně nový a neobvyklý charakter. V takovém případě je třeba položit důraz na obecné instrukce týkající se třetího barda. TŘETÍ BARDO: PŘEDBĚŽNÉ INSTRUKCE.

Klíčové instrukce pro třetí bardo jsou:

1. nedělat nic, zůstat v klidu, pasívní a uvolněný, bez ohledu na to, co se děje; 2. rozpoznat, kde člověk je. Jestliže to nerozpozná, bude stažen strachem k předčasnému a nepříjemnému návratu. Jedině rozpoznání umožňuje zůstat ve stavu klidu, pasívní koncentrace, která je nezbytná pro příznivý návrat. Kvůli tomu je dáno takové množství záchytných bodů rozpoznání. Jestliže selžete na jednom, je až do úplného konce možné být úspěšný na jiném. Proto by tedy tyto materiály měly být čteny pečlivě a obsah dobře zapamatován.