Negativní,

děsivé protějšky se u této vize objeví, jestliže reakcí na mocný proud živých forem je strach. Taková reakce je dokladem kumulovaných výsledků her (karmy), kterým dominovala zlost nebo hloupost. Člověk se pak může ocitnout uprostřed děsivého pekelného světa. Tvary pak vypadají jako zmatený chaos laciných, odporných předmětů, nestoudných, vulgárních a neužitečných. Může být otřesen vyhlídkou na to, že je jimi obklopen. Bázeň vzbuzující zvuky může vnímat jako odporný, řechtavý a násilný rachot. Bude se snažit uniknout těmto vjemům do konejšivé vnější reality (mluvení, procházení se, atd.) nebo k pojmové, analytické duševní aktivitě.
Zážitek je tentýž, intelektuální interpretace je však odlišná. Namísto zjevení se dostaví zmatek; místo klidné radosti strach. Když průvodce vidí, že adept se nachází v tomto stavu, může mu pomoci k vysvobození čtením INSTRUKCÍ PRO VIZE 2.

O většině

nejrozšířeněji používaných psychedelik (LSD, psilocybin, atd.) lze bezpečně říci, že takové tělesné efekty nejsou nikdy přímým účinkem dané substance, ta pouze aktivuje centrální nervový systém. Je to mysl, která vytváří veškeré fyzické symptomy. Tělesná slabost je dokladem toho, že ego bojuje o udržení a obnovení své kontroly nad vylévajícími se pocity a rozpouštěním emočních bariér.
Jestliže si subjekt stěžuje na fyzické symptomy jako nevolnost nebo bolest, průvodce by měl číst INSTRUKCE PRO FYZICKÉ SYMPTOMY.

omyl

Dalším z omylů je promítání fyzických symptomů na biologický tok. Nové somatické pocity mohou být považovány právě za symptomy. Jestliže jsou nové, musí být špatné. Jakýkoliv orgán v těle může být považován za oběť nějaké 'choroby.' Do této léčky s největší pravděpodobností padnou lidé, kteří od psychedelické substance očekávají nějaké rozřešení, co se týče zdraví. Lékaři, jež si dovedou barvitě představit různé nemoci a těžké poruchy, jsou k tomu obzvláště náchylní.

Někdy adept cítí,

že by měl podávat zprávy o tom, co vidí. Převrací proud života na jakýsi výzkum a snaží se každý jev pojmenovat. "Teď vidím paví vějíř. Teď muslimského knížete v barevném hábitu. Ach, teď, vodopád drahokamů. Teď slyším čínsku hudbu. Teď diamantového hada, atd." Verbalizace tohoto druhu kalí světlo, zastavuje proud a neměla by proto být podporována. Jinou chybou je lnutí k sexuálním interpretacím. Tančící, hravý proud je ve své podstatě sexuální. Tvary splývají, točí se spolu, reprodukují se. Eros ve svých nesčetných vyjádřeních. Tibeťané poukazují na ženské bódhisattvy Pušpu, personifikaci rozkvětu, a Lásju, personifikaci krásy. Udržte si spontánní ničím nezkalené vědomí a mějte radost z těchto triků životního procesu, věčně se halícího do forem se svůdným, pokušitelským podtextem, aby tanec života mohl pokračovat. Jestliže se adept bude snažit interpretovat tyto vize pomocí vlastního sexuálního modelu, a pokoušet se myslet na to, "co má dělat?, jakou roli má hrát?," spadne pravděpodobně do oblasti třetího barda. Sexuální pohnutky ovládají jeho vědomí, proud slábne, zrcadlo ztrácí lesk, a jemu se dostane zrození v podobě zmatené myslící bytosti.

"Není to zajímavé pouze z hlediska teorie tibetské sakrální hudby, ale rovněž jako klíč k esoterické interpretaci přirozených symbolických zvuků Bytí, které vycházejí z intelektuálních schopností lidské mentality." - Evans-Wentz, p.128)] Tyto zvuky, podobně jako vize, jsou přímé vjemy nesvázané představami. Obnažená, tančící kvanta energie. Mysl nahlíží sem a tam do tohoto evolučního toku, přinášejícího kosmologická zjevení. Do vědomí se dostávají tucty mýtických a darwinistických vhledů. Člověku je dovoleno nahlédnout zpět proti proudu času a vnímat, jak na sebe energie života neustále bere různé formy, pomíjející, revoluční, neustále proměnné. Mikroskopické formy splývají s mýty o stvoření. Zrcadlo vědomí je nastaveno na tok života.
Po tu dobu, co člověk pluje s tímto proudem, je vystaven miliardu let staré lekci z kosmologie. Zátěž v podobě mysli, tíhnoucí vynášet soudy, izolovat řád organického procesu, je však neustále přítomná.

Tibetští lámové

" při svých rituálech používají sedm (nebo osm) druhů hudebních nástrojů: velké bubny, činely (obyčejně mosazné), lasturové schránky, zvonky (na jaké se hraje při vánoční mši), tamburíny, malé klarinety (znějící jako skotské dudy), velké trumpety, a trubky z lidských stehenních kostí. Ačkoli kombinace zvuků těchto nástrojů má daleko do melodičnosti, lámové tvrdí, že v zasvěcenci probouzí postoj hluboké úcty a víry. Jsou to vlastně protějšky přirozených zvuků, které vyluzuje samotné tělo, když si například dáte prsty do uší. S takto zacpanýma ušima, můžete slyšet bouchání podobné úderům na velké bubny; řinčení jako na činely; fičení, jako když se vítr prohání lesem; zvonění podobné zvonkům; zvuky podobné tamburíně; skučení klarinetu, hluboké hučení velké trumpety; a pronikavé zvuky jakoby vyluzované na trubku z holení kosti."

Tyto vize

by snad mohly být popsány jako ryzí vnímání buněčných a subbuněčných procesů. Je však nejisté, zda se na nich podílí také sítnice a patřičné oblasti šedé kůry, nebo jestli jsou to přímo záblesky molekulárních vjemů z jiných oblastí centrální nervové soustavy. Subjektivně jsou popisovány jako vnitřní vize. Další skupina obrazů vnitřních pochodů se týká zvuků. Opět nevíme, jestli vjemy mají původ ve sluchovém ústrojí, nebo jestli to jsou záblesky přímých molekulárních počitků v jiných oblastech. Subjektivně jsou popisovány jako vnitřní zvuky: cvakání, bouchání, žuchání, řinčení, fičení, zvonění, ťukání, sténání, hvízdání. [Tibetská kniha se těmito zvuky také zabývá. "...nespočetné (jiné) druhy hudebních nástrojů, vyplňující (hudbou) celé světy a způsobují to, že vibrují, třesou se a chvějí zvuky tak mocnými, až omámí a pomatou mozek..."

V pátém dnu

se podle Barda Thödol zemřelý setkává se vznešeným buddhou Amóghasiddhim, všemocným dobyvatelem, ze zelené severní říše úspěšného konání nejlepších činů, doprovázeným božskou matkou a dvěma páry bódhisattvů představujících duševní vlastnosti, rovnováhu, stálost, všemocnou sílu a odstranění zatemnění."]
Člověk je chycen nekonečným tokem barevných forem, mikrobiologických tvarů, buněčných přeměn, kapilárního víření. Šedá kůra je zaměřena na molekulární procesy, které se jeví jako úplně nové a zvláštní: vodopád abstraktních vzorů; proud života tekoucí a tekoucí.

Vize 2:

Vnitřní tok archetypálních procesů
(Oči jsou zavřené, vnějším podnětům není věnována žádná pozornost; intelektuální aspekty).
Jestliže je stejnorodé světlo prvního barda či zdroje energie ztraceno, mohou vědomí zaplavovat zářivé vlny různých forem. Mysl tyto obrazy začíná rozpoznávat, označovat, a podstupuje zjevení, týkající se procesu života. [Láma Govinda říká, že Amóghasiddhi představuje "... tajemnou činnost duchovních sil, smyslům nepřístupnou, neviditelnou a nevnímatelnou, s cílem vést jedince (přesněji všechny živé bytosti) směrem ke zralosti v poznání a svobodě. Lidským očím neviditelné žluté světlo (vnitřního) slunce...(ve kterém bezedný prostor vesmíru je otevřený) pro jasnou mystickou zeleň Amóghasiddhiho...Na elementární úrovni tato všeprostupující síla odpovídá elementu vzduchu - principu pohybu a rozpínání, života a dechu (prány)." Lama Govinda: Foundations of Tibetian Mysticism. London:E.P.Dutton & Co.,Inc.,1959, p.120.

POKOJNÉ VIZE

Lidé s židokřesťanským pozadím mají představu nezměrné propasti mezi božským (které je 'nahoře') a lidským ('zde dole'). Tvrzení křesťanských mystiků o jednotě s božskou září vždy způsobovala obtíže teologům, kteří jsou svázáni rozlišováním kosmologických subjektů a objektů. Většina lidí ze Západu pak zjišťuje, jak je obtížné dosáhnout jednoty se světlem prapodstaty.
Jestliže průvodce vidí, že adept zápolí s myšlenkami či pocity týkající se tvůrčího zdroje energie, může mu přečíst odpovídající instrukce. (INSTRUKCE PRO VIZE 1: SVĚTLO PRAPODSTATY

Světlo prapodstaty

[První pokojné božstvo uváděné Bardem Thödol je Vznešený Vairóčana, tvořící střed pětice dhjánibuddhů. V západních monoteistických náboženstvích je chápán jako zdroj energie, stvořitel.]
(Oči jsou zavřené, vnějším podnětům není věnována pozornost)
Bílé světlo, či energie v prvním bardu může být interpretována jako Bůh stvořitel. Rozsévač semene. Moc utvářející vše viditelné. Počátek všeho. Suverénní moc. Všemohoucí. Ústřední slunce. Ta pravda. Zřídlo veškerého organického života. Božská matka. Ženský tvořivý princip. Matka nebeského prostoru. Zářící Otec-Matka. Zde je možné prožít úžasná zjevení, duchovní i filozofická, tvořící nejvyšší jednotu pocitů a intelektu. Avšak díky špatné karmě (obvykle náboženská víra monoteistického nebo trestajícího charakteru), planoucí světlo počátku moudrosti může působit bázeň a hrůzu. Člověk si potom přeje prchnout a nalezne zalíbení v mdlém světle symbolizujícím hloupost.

Zavřené oči

a vyhnutí se kontaktu s vnějšími podněty umocňují druhou a třetí oblast vizí. Vize druhého typu jsou zejména pojmové. Zkušenost může jít od zjevení a vnitřních vhledů až po zmatek a chaos, avšak poznávací, intelektuální význam má navrch. Vize třetího typu jsou hlavně emocionální. Zkušenost může jít od lásky a extatické jednoty až po strach, nedůvěru a izolaci. Otevřené oči a vypjatá pozornost k vnějším podnětům, jako jsou zvuky, světlo, dotyk podporují čtvrtou a pátou oblast vizí. Vize čtvrtého typu se opět týkají způsobů chápání a vize pátého typu jsou opět převážně emocionální.
Takto provedené rozdělení má jistou podobnost s mandalovým popisem pokojných božstev uváděným v druhém bardu Tibetské knihy mrtvých.

vize druhého barda

V souladu s tibetským Thödolem jsme rozdělili vize druhého barda do sedmi druhů:

1. Vize prapodstaty nebo stvořitele
2. Vnitřní tok archetypálních procesů
3. Ohnivý tok vnitřní jednoty
4. Vlnová struktura vnějších forem
5. Vibrující vlny vnější jednoty
6. 'Sítnicový cirkus'
7. 'Magické divadlo' [Pojem 'sítnicový cirkus' jsme si vypůjčili od Henri Michauxe (Miserable Miracle) a 'magické divadlo' od Hermanna Hesse (Stepní vlk)].

Student,

podrobně se zajímající o tibetský či tantrický buddhismus, by se sám měl ponořit do textů čhöni barda. Měl by si odnést barvité vylíčení čtrnácti dramat tohoto barda a měl by získat průvodce, který by ho provedl skrze popisovanou sekvenci při psychedelické sesi. To mu přinese nezapomenutelnou řadu vysvobození a umožní mu vrátit se ze zážitku 'reinkarnovaný' v lámaistické tradici.
Cílem této příručky je ozřejmit hlavní rysy Tibetské knihy a převést je do psychedelického jazyka. Z tohoto důvodu nebudeme uvádět detailní posloupnost lámaistických halucinací, ale spíše soupis zjevení běžně udávaných lidmi ze Západu.

Student,

podrobně se zajímající o tibetský či tantrický buddhismus, by se sám měl ponořit do textů čhöni barda. Měl by si odnést barvité vylíčení čtrnácti dramat tohoto barda a měl by získat průvodce, který by ho provedl skrze popisovanou sekvenci při psychedelické sesi. To mu přinese nezapomenutelnou řadu vysvobození a umožní mu vrátit se ze zážitku 'reinkarnovaný' v lámaistické tradici.
Cílem této příručky je ozřejmit hlavní rysy Tibetské knihy a převést je do psychedelického jazyka. Z tohoto důvodu nebudeme uvádět detailní posloupnost lámaistických halucinací, ale spíše soupis zjevení běžně udávaných lidmi ze Západu.

Z tohoto pohledu pak můžeme vidět, že lámové sepsali a pojmenovali tisíce obrazů, které se mohou vytvořit na neustále se měnící mozaice sítnice. Přípravným čtením příručky a opakováním během zážitku je novic veden k tomu, aby rozpoznal tento fantastický sítnicový kaleidoskop.
Velmi důležité je, aby věděl, že všechno je vnitřní. Všechna božstva a démoni, nebe i peklo pochází zevnitř.

Každé ze sedmi

pokojných božstev (bisexuální postavy otce-matky) je doprovázeno nižšími božstvy, svatými, anděly, hrdiny. Podobně je doprovázeno i každé hněvivé božstvo. Rovněž lze vidět světla, symbolická zjevení, nádherná, ohavná, výhružná.
Bral-li by člověk Tibetskou knihu mrtvých doslovně, musel by první den po smrti očekávat 'pána všech viditelných tvarů' (či jeho protějšek, příchylnost k nevědomosti), druhý den 'božstvo z říše dokonalé radosti' se svým doprovodem i protikladem, atd. Text by však neměl být chápán takto povrchně, ale spíše jako esoterické, alegorické vyjádření.

Nelze předvídat,

jaké vize se objeví, a ani jejich vývoj. Lze pouze adepta nabádat, aby měl zavřená ústa, dýchal nosem a nestaral se o jakékoliv racionální vysvětlení. Avšak toho je schopen jen zkušený, mysticky založený jedinec, (který pak může zůstávat v klidném osvícení). Nepřipravený člověk bude zmaten, nebo ještě hůř, zpanikaří: nastane intelektuální boj o ovládnutí oceánu.
Čhöni bardo bylo napsáno za účelem utřídění vizí do smysluplných celků. Má dvě hlavní části: (1) sedm pokojných božstev se svými symetricky protikladnými léčkami ega; (2) sedm hněvivých božstev, které lze dobře chápat jako produkty mysli, nebo před nimi v hrůze prchat.

Stojíte na prahu poznání pravdy:

žádný jev stavu ztráty ega není skutečný, jsou to jen iluze přechovávané ve vaší vlastní mysli, buď jako příspěvky sansárické zkušenosti nebo jako dědictví organické přírody a její miliardu let dlouhé historie. Uvědomění si této pravdy přináší vysvobození.
V žádném případě není možné jakkoliv klasifikovat nekonečné permutace a kombinace halucinačních jevů. Šedá kůra obsahuje záznamy miliard obrazů z minulosti člověka, lidského rodu a živé hmoty. Kterýkoliv z těchto záznamů se může (podle neurofyziologů) rychlostí sta miliónů obrazů za sekundu vynořit ve vědomí. Pohupování se na tomto úchvatném, symfonickém moři obrazů je údělem pojmové mysli. A na této nekonečné vodní turbulenci Tichého oceánu se zmítají nepatrná ústa, v okamžicích oddechu řvoucí, "Kde je řád! Systém! Všechno vysvětlit!"

Vysvětlení druhého barda

Základní problém druhého barda spočívá v tom, že jakákoli podoba - lidská, božská, ďábelská, hrdinská, zlá, zvířecí i neživá - kterou si lidský mozek vykouzlí nebo vyvolá uplynulý život, se může prezentovat ve vědomí: tvary, formy a zvuky v nekonečném víru.
Opět si uvědomte, že vize jsou výtvorem mozku. Ony neexistují. Nic neexistuje, pakliže tomu vaše vědomí nedá život.

Kontakt

s jiným účastníkem by mohl působit nedorozumění a vyvolávat sexuální halucinace. Z tohoto důvodu by měl být tento kontakt předem jasně domluven. Nepřipravení účastníci mohou do dotyku vkládat vlastní sexuální obavy a fantazie. Tomu je třeba zamezit; jsou to karmické iluzorní produkty.
Něžné, jemné, povzbudivé choulení je přirozený jev během této fáze. Nesnažte si tento kontakt vysvětlovat. Lidé, tak jako většina pozemských živočichů, se k sobě za dlouhých, děsivých nocí choulili po několik set tisíc let.
Nadechujte se a vydechujte společně s ostatními. Všichni jsme jedno! To je to, co váš dech říká.

pozor

Nezkušeným a těm, pro něž je kontrola ega důležitá, může tato pasivita připadat nemožná. Jestliže se vám nedaří být v klidu a přemoci svou vůli, pak tím, co zmírní paniku a vytáhne vás z halucinační tísně, je fyzický kontakt s někým jiným. Běžte k průvodci nebo někomu jinému a položte mu hlavu na klín nebo na prsa, dejte obličej naproti jeho a soustřeďte se na pohyb a zvuk jeho dechu. Dýchejte zhluboka a vnímejte vzduch pronikající při nádechu a uvolňujícím výdechu. Je to nejstarší forma živoucí komunikace; bratrství dechu. Průvodcovy ruce na vašem čele mohou přispět k úlevě.

Cílem

této části příručky je příprava na zlomové momenty, ke kterým během této fáze dochází. Běžným jevem jsou zvláštní zvuky, nadpřirozené scenérie a zneklidňující vize. Mohou vyvolávat bázeň, děs i hrůzu, jestliže na ně člověk není připraven.
Zkušený jedinec je schopen setrvat v rozpoznání, že veškeré vjemy přicházejí zevnitř, být v klidu a sledovat své rozšířené vědomí jako fantasmagorickou vícerozměrnou televizi: velice skutečné a silné smyslové halucinace; nejneobyčejnější reakce, soucítící vhledy orientované k sobě i ke světu. Podstatou je nic nedělat: pasivně přijímat vše, co se děje kolem. Jestliže se snažíte vnucovat svou vůli, používáte rozum, zdůvodňujete či hledáte vysvětlení, dostanete se do víru halucinací. Mottem buď: klid a přijetí. Je to všechno jen neustále se měnící panorama. Jste na chvíli zbaveni světa her. Radujte se z toho.

Čiré světlo

Jestliže prvotní Čiré světlo není rozpoznáno, je zde možnost spočinutí na podružném čirém světle. Jestliže i toto je ztraceno, přichází perioda čhöni barda, perioda karmických zjevení, různě intenzivních halucinací reality her. Je velmi důležité, aby byly instrukce připomínány - mohou mít velký vliv a dopad. V této části zážitku je mikroskopicky čistý a intenzivní proud vědomí přerušen snahou o rozumové odůvodnění a interpretaci. Normální ego tvořící hry však dostatečně nefunguje. Z tohoto důvodu zde existuje nespočet variant prožívání buď povznášejících pocitů, intelektuálních a emocionální objevů, v případě, že se člověk nechá unášet proudem, nebo děsivých pastí zmatku a hrůzy, pokud se naopak snaží do zážitku protlačit svou vlastní vůli.